|
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Bad Eisenkappel 556m – Paulitschsattel 1339m |
 |
|
Po cyklostezce se dostanete do městečka Bad Eisenkappel. Zde se držíte ukazatelů ve směru na Seebergsattel. Za městečkem začíná vlastní stoupání nejprve sklonem 3%, který se záhy zvětší na 6%, aby v prvních serpentinách dosáhl na chvíli 8%. Za osadou Bad Vellach asi ve výši 920m odbočíte dle ukazatele doleva, klesnete 40 výškových metrů a začínáte stoupat do průsmyku. Na rozdýchání máte ihned 10-11% stoupání, které záhy dosáhne 13%. Této hodnoty silnice pak již dosáhne jenom 1x. Přesto se jedná o vcelku náročný výjezd, jelikož se stále pohybujete ve sklonu 10-12%. Jen na 2 místech je možno si odpočinout v mírnějším sklonu 4%. Zajímavostí je, že nejvyššího bodu výjezdu nedosáhnete v průsmyku, ale ještě asi 1,5kilometru před průsmykem. Zde dosáhnete výše 1370m. K tomuto bodu jste ujeli 36,6km a nastoupali 1178m. Pak již jen krátký sjezd a závěrečný krpálek s 10% stoupáním a jste v sedle Paulitschsattel na rakousko-slovinské hranici. Jedná se o sedlo v lese, které není nijak zajímavé, ani zde není žádný pořádný výhled do kraje. Sjezd do Bad Eisenkappel je zábavný, jen ho dost kazí příčné rýhy rozpraskaného asfaltu v průběhu prakticky celého sjezdu. |
|
restaurace v Bad Eisenkappel
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Bad Eisenkappel 556m – Trögern 988m – Roblekalm 1294m - Seebergsattel 1215m - Bad Eisenkappel 556m - St. Kanzian 440m |
|
|
|
Vlastní výjezd začnete až od kruhového objezdu v městečku Bad Eisenkappel poté, co jste po cyklostezce od jezera Klopeinersee ujeli 20 kilometrů s převýšením 284m. Z kruháče se vydáte ve směru na Scheidasattel. Jedete nejdříve 2,5 kilometru v mírném sklonu 1-2%. Poté, co přejedete po mostě na druhou stranu potoka Ebriach, se silnice výrazně zúží a vy jedete ve sklonu 5-6% úzkou soutěskou, kde vpravo máte za svodidly dramaticky hučící potok přelévající se přes obrovské balvany a vlevo se tyčí skály. Po 8 kilometrech odbočíte z hlavní silnice podle ukazatele vlevo na Trögern. Hned za mostem přes potok na odpočívadle na břehu potoka můžete doplnit vodu. Za odpočívadlem se vnoříte ve sklonu silnice 5-7% do nejkrásnější pasáže celého výjezdu, do Trögern Klamm. Tuto nádhernou soutěsku se silnicí vytesanou ve skále nad potokem Trögern Bach si vychutnáte jen s minimálním provozem aut ve sklonu 3-5%. Po mostech několikrát změníte břeh soutěsky. Celá nádherná pasáž je zakončena prudším stoupáním 10% před odbočkou ke kostelíku v Trögern Korte. Vy ale ke kostelu neodbočíte a pokračujete asi kilometr stále po mizerné asfaltové silnici až ke křižovatce u potoka, kde končí asfaltka. Dáte se silnicí rovně a nedáte se odradit ani varovnými cedulemi o výskytu medvědů. Šotolinová cesta se začíná záhy utahovat a náhle stoupáte serpentinami lesem ve sklonu 13%. Delší úseky téhož sklonu se objeví ještě 2x během výjezdu. Ale ani mezi nimi neklesáte ve sklonu 10-12%. Postupně se vám otevírají výhledy do údolí potoka Trögern Bach a na severní stranu hory Hochorobir. Ve výšce 1050m dojedete na křižovatku a dáte se prudce doleva. Pojedete delší čas stále rovně jen v mírném stoupání, a když minete paseku s dřevěnou chatou po pravé ruce, začnete dávat pozor, jelikož za pravotočivou zatáčkou v lese nesmíte minout nenápadnou zarostlou lesní cestu vlevo dolů do údolíčka. Po této zarostlé cestě ujedete asi 50m a sesednete z kola a vedete ho lesem vlevo, kde za potokem na druhém svahu strže vidíte šotolinovou cestu, na kterou se musíte dostat. Po této cestě jedete už jen kousek vzhůru a jste na Roblekalm. Pokračujete dále rovně touto horskou loukou se salaší. Sklon písečkové cesty se postupně utahuje na 10-12%, aby těsně pod hraničním hřebínkem na pár chvil dosáhl 15%. Zde se vám otevře nádherný pohled na Slovinsko s majestátní horskou skupinou Grintovec. Ve sklonu 14% poté dosáhnete bezejmenného hraničního sedla ve výši 1374m. Na tomto nejvyšším bodě vaší cesty vám tachometr ukazuje 40 najetých kilometrů s převýšením 1084m. Odtud vás čeká krásný sjezd písečkovou cestou na Seebergsattel a odtud neméně krásný asfaltový sjezd do Bad Eisenkappel. Odtud po cyklostezce podél potoka Vellach a následně přes obce Miklauzhof, Sittendorf a kolem Eberndorfu se dostanete zpět k jezeru. Za celý den jste ujeli 79 kilometrů a nastoupali 1176m převýšení. |
|
restaurace v Bad Eisenkappel, stánek na konci Trögern Klamm
|
|
není, kousek pod vrcholem chata Seebergsattelhütte
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m - Globasnitz 541m – Wackendorfer Alm 1568m |
|
|
|
Od jezera se držíte po dobře značené cyklostezce ve směru na Eberndorf a posléze Globasnitz. Odtud stále po asfaltě zamíříte do Wackendorfu, kde od hlavní křižovatky v obci je již směr na Wackendorfer Alm dobře značen. Po ujetí 16 kilometrů začíná vlastní výjezd v polích kousek za vesnicí, kdy odbočíte doprava z hlavní silnice a po hrubě šotolinové cestě jedete vzhůru na jih polem, abyste se po půl kilometru vnořili do lesa, kde se stoupání z původních polních 6-7% zpříkří na 10-11%. Tento příjemný sklon překvapivě vydrží prakticky celou cestu. Neustále se pohybujete ve sklonu 11-12% serpentinami ve stínu smíšeného lesa, který vám bude dopřávat příjemné podmínky pro jízdu i v horkých letních dnech. Jen v asi 1050m se v jednom úseku šotolinová silníce zpříkří na 13% na několik rychlých zatáček. Vodu během jízdy můžete doplnit z 2 studánek v lese u cesty. Wackendorfer Alm je horská louka na svahu mohutné hory Petzen. V horské chatě na louce je možno se občerstvit. Přes stromy bohužel ale z louky nejsou dobré výhledy do údolí. Vlastní výjezd je dlouhý 12,6 kilometru a nastoupáte na něm 1000m převýšení. Sjezd dolů je zábavný, přesto, že si kolo díky hrubé šotolině nemůžete nechat úplně naplno rozjet. |
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m - Globasnitz 540m – Luschasattel 1276m – Petzenstall 1520m |
|
|
|
Vlastní výjezd začíná po ujetí 14,5km ve vesnici Globasnitz. Nejdříve jedete vesnicí na jih po asfaltě ve sklonu 1-2% přibližně 1 kilometr. Pak se vnoříte se do lesa, kde končí i asfaltka a začíná velice kvalitní písečková cesta smíšeným lesem směřující do sedla. Občas se objeví i asfalt. Stoupání se nejdříve pohybuje v rozmezí 8-9%. Až někde v 820m se zpříkří na 11-13%. Jde o velice příjemný výjezd i v letních vedrech, jelikož ze zurčícího potoka kdekoliv můžete nabrat vodu na občerstvení a pohybujete se ve stínu lesa. Hospoda nikde na cestě není. Rozhledy do kraje jsou jen na několika pár místech ve směru na sever na Globasnitz. Sedlo se nachází v plně zalesněné krajině, kde žádné panoramatické fotografie neuděláte. Ze sedla se dáte na jih ve směru Luschaalm. Nejdříve klesnete mírným sjezdem asi o výškových 30m a po vyjetí na louku odbočíte doleva vzhůru na horší polní cestu. Zde ve sklonu 12-13% začínáte stoupat po západním úbočí Petzenu. Po vyjetí do 1520m se vám otevře skvělá vyhlídka směrem na západ. Od jezera jste ujeli 28km a nastoupali 1120m. Na občerstvení se musíte vrátit zpět na Luschasattel. Najdete ho asi kilometr pod sedlem Luschasattel směrem na Bad Eisenkappel, kde z terasy hostince jsou krásné rozhledy na jih do Slovinska do oblasti hory Grintovec. V hostinci skvěle vaří! Na zpáteční cestu se musíte vydrápat pár desítek výškových metrů zpět do Luschasattel. Sjezd do Globasnitz je úžasný! Nesmíte ale v protisměru a v zatáčce potkat náklaďák se dřevem! |
|
není, kousek pod vrcholem hostinec Alpengasthof
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Bad Eisenkappel 556m – Lippusch 1145m - Spitzberg 1550m |
|
|
|
Po cyklostezce se dostanete do městečka Bad Eisenkappel. Při této příjemné cestě po cyklostezce a vedlejších asfaltových komunikacích ujedete 19km a nastoupáte 245m. Z města se vydáte na jih po hlavní silnici ve směru na Seebergsattel. Z hlavní silnice odbočíte u gasthofu do druhého údolí po levé ruce počítáno od Bad Eisenkappel. Začínáte stoupat ve sklonu 1-3% podél potoka Remschenig Bach. Stoupání je ve své asfaltové části prakticky rovnoměrné v tomto sklonu, jen na 2 místech je krátký 10% sklon. Poté, co se vnoříte do lesa, začíná příjemná šotolinová cesta nejdříve ve sklonu 13%, aby vám postupně přes 15% tachometr ukázal na chvilku 18%. Tento sklon ale brzy povolí. Kolem kostela St. Margarethen projedete ve sklonu 12%, abyste ve stoupání 10-11% dosáhli zemědělské samoty Lippusch obklopené nádhernými lesními loukami. Zde pěkná šotolina končí a pokračujete na poměrně slušné, hrubším kamením zpevněné, lesní cestě stoupající ve sklonu 10-12%, kterou postupně v serpentinách vyjedete jen s jedním zpříkřením na 13% až na vrchol Spitzberg. Tento vrchol je zajímavý tím, že z něj není prakticky žádný výhled do kraje, jelikož se jedná o zalesněný kopec. Jeli jsme tento výjezd v horkém letním dni při teplotě 32 st. a dal mi pěkně zabrat. Náročnost celého výjezdu je umocněna nemožností nikde nad 850m dotankovat vodu. Z Bad Eisenkappel jsme ujeli 15 kilometrů a nastoupali 1020m. Sjezd byl pohodový a velmi příjemný bez větších záludností. |
|
restaurace v Bad Eisenkappel
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Diex 1155m |
|
|
|
Pro tuto oblast doporučuji ubytování u teplého jezera Klopeiner See, jelikož můžete dělat množství hvězdicovitých výjezdů bez změny ubytování. Dále jezero zaručí i vašemu nesportujícímu doprovodu dostatek vyžití. Pozor jen na jednu věc, na kterou jsme narazili my, kdy jsme sem vyrazili. Měsíce červenec a srpen jsou zde velice teplé a teploty často i přesahují 35 stupňů ve stínu, což dělá z jakéhokoliv výletu na kole utrpení. Dále je z tepla permanentní opar ve vzduchu a tudíž pro lovce beze zbraní prakticky nulová šance vyfotit nádherná korutanská panoramata. Proto pro lovce fotografií doporučujeme návštěvu mimo tyto 2 měsíce, či pečlivě sledovat předpověď počasí.
Výjezd začíná u obce Haimburg v nadmořské výšce 500m. Na zdejším hřbitově doporučujeme v horkých letních dnech doplnit zásobu vody, jelikož na cestě není možnost doplnění tekutin. Přes nízký výškový rozdíl jen 655m na 9 kilometrech je výjezd v letních dnech, kdy teplota dosahuje 35 stupňů opravdovým peklem a doporučujeme ho jen zdatným cyklistům. Jen zde se mi stalo, že bych už do 100 metrech stoupání řadil na kole nejlehčí převod co mám! Krásnými výhledy do okolní krajiny se můžete kochat po výjezdu nad obec při zpáteční cestě směrem na obec Brückl. Jde o jeden z nejkrásnějších Korutanských výhledů do krajiny. Jinak vesnička Diex je dostupná z několika směrů a vždy se jedná o velice náročné výjezdy byť po asfaltech.
|
|
Gasthof Kramer směle doporučujeme, plus dalších několik hospod.
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Seebergsattel 1215m |
|
|
|
Vlastní výjezd začíná až z městečka Bad Eisenkappel z nadmořské výšky 556m. Do tohoto městečka se od Klopeiner See dostanete pohodovou cyklostezkou mimo hlavní tahy. V parných dnech doporučujeme na náměstí z vodního pramene zdarma načerpat vodu, jelikož po cestě žádný zdroj občerstvení není. Jde o pohodový výjezd po asfaltu s minimem provozu. Na 14 kilometrech překonáte 659 metrů převýšení. Sedlo leží přímo na hranici Slovinska a Rakouska. V sedle je možno se občerstvit v horské chatě na rakouské straně. |
|
Hostince v Bad Eisenkappel dále již nic.
|
|
Vrcholová chata Seebergsattelhütte.
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Petzen Bergstation 1690m. |
|
|
|
Již jednou jsem prohlásil, že tuto hrůzu podruhé nepojedu, ale chtěli jsme s kamarády vyzkoušet nejdelší single trial v Evropě, tak jsem tuhle příšernost vyjel podruhé v životě a tentokráte skutečně již naposledy. Výjezd začíná kousek za dolní stanicí lanovky na Petzen asi ve výši 600m odbočením doprava v zatáčce z hlavní silnice. Hned z počátku vás přivítá stoupání ve sklonu 10%. Po 500m u samoty Wolina končí asfalt a začíná příjemná šotolina, po níž vjedete ve sklonu 7% do lesa a začínáte stoupat již prakticky v trvalém sklonu 10-11%. Vražednost tohoto stoupání je tento trvalý sklon, který není nikde přerušen nějakou mírnější pasáží. Nepříjemností výjezdu je nemožnost si během horkých letních dnů dočerpat vodu. Žádný vodní zdroj tu skutečně není. Cestou se není ani kde jinak občerstvit. Oproti mé zkušenosti z roku 2013 byla cesta milosrdná alespoň příjemnou šotolinou. Já zde tehdy zažil naprostou šílenost s cestou tvořenou kameny velkými jako pěsti, po kterých bylo velmi těžké jet. Až těsně u chat na vrcholu stoupání na vás čeká krátký úsek se sklonem 12%. Hrůza končí ve výši 1670m pod horní stanicí kabinové lanovky s krásnými výhledy do kraje na sever a východ. Naštěstí na konci stoupání je možno se dobře občerstvit. Výjezd je dlouhý 10,5 kilometru a překonáte zde převýšení 1070m. Dolů si spravíte chuť sjezdem po umělém single trialu. Jde o pohodovou záležitost s délkou 11,3km. Sjezd je ale dle vyjádření mých kamarádů pro pravověrné enduristy příliš nudný a umělý. Mně se ale docela líbil, jel jsem něco takového poprvé. Proto jsem jel velmi pomalu a opatrně, jelikož jsem nevěděl, co mám od tohoto typu sjezdu čekat. Celkově na této cestě od Klopeinersee a zpět překonáte převýšení 1565m na bezmála 72 km. |
|
Berggasthof Siebenhütten Zollhütte
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m - Globasnitz 540m – Luschasattel 1276m - Bad Eisenkappel 556m - St. Kanzian 440m. |
|
|
|
Vlastní výjezd začíná po ujetí 15km ve vesnici Globasnitz, nejdříve jedete po asfaltě přibližně 1 kilometr do lesa směrem na jih, zde končí asfaltka a začíná velice kvalitní písečková cesta smíšeným lesem do sedla, občas se objeví i asfalt. Průměrné stoupání se pohybuje 11-13%, ojediněle se objeví až stoupání 15-17%. Jde o velice příjemný výjezd i v letních vedrech, jelikož ze zurčícího potoka kdykoliv můžete nabrat vodu a občerstvit se. Hospoda nikde na cestě není. Rozhledy do kraje jsou jen na jednom místě ve směru na sever na Globasnitz. Sedlo se nachází v plně zalesněné krajině, kde fotografie skutečně neuděláte, pokud nefotíte houby či černotu lesa. Občerstvení najdete kilometr pod sedlem směrem na Bad Eisenkappel, kde z terasy hostince jsou krásné rozhledy na jih do Slovinska do oblasti hory Grintovec. U hostince začíná jeden z nejkrásnějších asfaltových sjezdů v Alpách, vychutnejte si ho! |
|
Není, jen voda v potůčku.
|
|
Není, kousek pod vrcholem Alpengasthof.
|
 |
St.Kanzian |
|
St. Kanzian 440m – Bad Eisenkappel 556m – Bad Vellach 844m – Paulitschsattel 1339m – Koča pod Olševo 1240m – Koprivna 796m - Luschasattel 1276m - Globasnitz 540m - St. Kanzian 440m |
|
|
|
Na tento horský okružní výjezd se vydejte jen za předpokladu, že už máte v horách za sebou více výjezdů a máte velice slušnou fyzickou kondici, jinak budete velice trpět a při náhlé změně počasí může tento váš výšlap skončit katastrofou. Počítejte s celodenním výletem. Na rozdýchání se projedete romantickou krajinou kolem jezera Turnersee a podél řeky lehce dojedete do horního městečka Bad Eisenkappel. Z něj postupně začíná silnice stoupat na jih, jde o hlavní silnici do Slovinska přes průsmyk Seebergsattel. Z této hlavní silnice odbočíte v obci Bad Vellach doleva a po kratičkém půlkilometrovém sjezdu začíná nejtěžší stoupání tohoto okruhu, na hranici se Slovinskem, na Paulitschsattel. Jde o náročné, ale nádherně serpentinovité stoupání po asfaltu o délce 7,5 kilometru se sklonem silnice 9-14% nejčastěji 12%, kdy se před vámi začnou postupně otevírat nádherné výhledy na Seebergsattel, Kärtner Storchitz, Hochorobir, ale především na slovinské straně na horskou skupinu s nejvyšším vrcholem Grintovec. My s kamarádem tento výjezd jeli na počátku května, tudíž před letní sezonou s minimem aut, cyklistů a bez letních všudypřítomných krajinných oparů. Mohli jsme tedy nafotit velmi zdařilé fotografie dokumentující veškerou nádheru, která se na nás při výjezdu doslova hrnula ze všech stran. Během výjezdu jsme vodu doplňovali z bezpočtu pramínků kolem silnice, což bylo velice dobré. S jídlem to však bylo horší, ale o tom později. Sám průsmyk Paulitschsattel je vcelku fádní opuštěná celnice v lese, bez nějakého hezčího výhledu do krajiny. Po krátkém sjezdu, při kterém jsme klesli asi o 200 výškových metrů, začíná putování slovinskými pastvinami při střídání asfaltových cest s pískovými cestami. Míjíte maličké osady či jednotlivá stavení Žibovt, Ložeka, Podolševo. Pokud jste před výjezdem byli natolik prozíraví a vzali jste si jídlo sebou, může se jednat o romantickou projížďku pohádkovou krajinou, což však nebyl náš případ, jelikož jsme jen ráno snídali a s sebou neměli nic, spoléhajíce se, že cestou se někde najíme. Byl to krutý omyl! Na celé slovinské straně nebyla otevřena ani jedna z 2 hospod, které jsme minuli. V nohách jsme měli 56km trasy, 1400m převýšení a 7 hodin od snídaně, našeho posledního jídla. Situace se stávala kritickou. Do bezejmenného průsmyku v lese za obcí Podolševa jsme již neměli sílu jet a kola jsme tlačili. Veškerá radost s cyklistiky se vytratila. Pískový sjezd do Koprivny jsme si už ani nevychutnávali, protože jsme se děsili, jaký půlkilometrový výškový rozdíl do sedla Luschasattel naše zdecimovaná a hladová těla čeká. Z Koprivny nejdříve vedla asfaltová cesta, která po několika kilometrech přešla v horší šotolinu, zde jsme opět kola tlačili. Kamarád posléze prohlásil, že prvně v životě na kole nemyslel na ženy, ale na jídlo. Ve chvíli, když jsme vyčerpáním spolu přestali mluvit, bylo zřejmé, že již si saháme na dno svých sil. Psychika se nám zlepšila až těsně pod sedlem na louce Luschaalm, kdy nám konečně zapadající slunce rozjasnilo tváře v předzvěsti konce utrpení. K poslednímu sedlu na Luschasattel to již bylo jen pár minut pomalé jízdy. Toto sedlo je jen křižovatka 3 cest z údolí skryté v lese, není zde nic pozoruhodného. Sjezd po písečné cestě do Globasnitz jsme si opravdu vychutnali, je úžasný se zajímavými technickými pasážemi plnými serpentýn, mostů a smrtících srázů. Z Globasnitz do St. Kanzianu již jsme letěli jak vítr po cyklostezkách. Už nikdy nevyjedeme na delší túru bez jídla, tak přísaháme!!! |
| |