|
Výjezd začínáme na západě obce Sillian. Sjedeme z hlavní silnice mířící na Toblach u Pensionu Adelheid doleva, přejedeme řeku Drávu a železniční trať a ihned míříme vzhůru rovně po asfaltové silnici. Okamžitě na nás čeká stoupání 12%. Po asi 300m vjíždíme do lesa, končí asfaltka a po slušné šotolinové cestě stoupáme lesem v trvalém sklonu 11-12%. Sklon překvapivě drží až do výše 1800m, kdy si můžeme chvíli odpočinout ve sklonu 3-5%. Pod chatou Leckenfeldalm mírně cesta zpříkří na 7%, abychom na horní partii horské louky nad chatou u rozcestí na Sillianerhütte dosáhli sklonu 9%. Kdo chce jet rovnou k chatě, může na rozcestí odbočit doleva a ihned ho na horší kamenité cestě čeká smrtící krpál se sklonem 24%. Ten posléze povolí na dětských 17-18%. Tato hrůza je poté pravidelně střídána následujících asi 100 výškových metrů sklony 15%. Jednoduše, horská idyla. My však na rozcestí nad chatou Leckenfeldalm jeli rovně a ve sklonu 10-11%, kde až závěrečných pár desítek metrů je příjemnějších se sklonem 7%, jsme dosáhli startovací louky pro paraglaidisty na travnatém vrchu Sillianer Sattel ve výši 2124m. Zde se nám naskytl nádherný pohled na celý horní tok řeky Drávy od italských hranic až skoro po Lienz. Před námi na severu je vidět jako na dlani lyžařský areál na Thurntaleru. Na Sillinerhütte ze Sillianer Sattelu vede turistická cesta, která skutečně není vůbec vhodná pro horská kola, jak jsme velice záhy zjistili. Několik set metrů jsme museli kolo tlačit a někdy i nést na zádech. Naštěstí se někde kolem výše 2100m pěšina napojila na cestu z Leckenfeldalm, o které jsem již hovořil. Po napojení se na tuto cestu nás ihned přivítalo 17% stoupání, které se občas zmírnilo na 13-15%, aby ale záhy na nás vyrukovalo s 21%, což už na nás bylo fakt dost a kola jsme tlačili. Přesto, že jsme jeli k chatě v polovině června, museli jsme traverzovat po spoustě rozsáhlých sněžných polí, kterými byla zaváta přístupová cesta. Dosažením sedla Leckenfeldsattel ve výši 2381m se před námi náhle otevřel dech beroucí výhled na italské Dolomity. Na cestě k chatě už na nás čekalo jen jedno 24% stoupání a stáli jsme u chaty Sillianerhütte ve výši 2452m. Měli jsme ale smůlu, že nebyla chata po zimě zatím otevřena, tak nemůžu pohovořit o její kuchyni. Ale mohu pohovořit o výjezdu k chatě a ten byl jednoznačně jeden z nejnáročnějších, který jsem kdy v Alpách jel. Bez odbočky na Sillianer Sattel je výjezd dlouhý 11km, na kterých překonáte převýšení 1350m, což znamená průměrné stoupání 12,2%. Už z tohoto údaje, je zřejmé o jak smrtící krpál jde. Vodu je možno doplňovat ze spousty potůčků kolem cesty. V letních měsících můžete při stoupání míjet v protisměru hodně bikerů na horských kolech, jelikož úsek je součástí Stoneman Route, která sem zasahuje z Itálie. Sjezd do Sillianu je vcelku zábavný, ale až k chatě Leckenfeldalm jedete krokem, jelikož jste stále na brzdách vzhledem k příšernému sklonu cesty. |
